100 let profesně organizovaného československého školkařství

Petr Salaš, Jiří Veleba, Václav Truhlář, Marie Horáková

Příspěvek se zabývá připomenutím výročí 100 let existence organizovaného československého školkařství. Velmi stručně shrnuje jednotlivé etapy vývoje v historických souvislostech vývoje celé společnosti. Zkrácený text byl převzatý z publikace 100 let česko-slovenského školkařství 1919-2019: almanach Svazu školkařů ČR.

 

Školkařství a zahradnictví obecně má na našem území velmi bohatou tradici. Je historicky doložené, že do evropských zemí severně od Alp přinesli školkařskou technologii množení dřevin (zejména roubování) Římané. Pokud posuzujeme historický vývoj českého školkařství, musíme vždy zdůrazňovat silné propojení okrasného a ovocného školkařství, nezanedbatelný byl i vývoj lesnického školkařství.

V našich zemích se počátky okrasného školkařství začaly cílevědomě rozvíjet již od 17. století. V souladu s rozvojem okrasného zahradnictví jako celku se ve druhé polovině 19. století stále více zahradníků specializovalo na pěstování dřevin. Velká poptávka po dřevinách umožnila nejen specializaci zahradnických firem, ale také podnítila podstatný nárůst sortimentu nabízených dřevin. První školky zde vznikaly již v 19. století. Jmenujme alespoň ty, které překročily rámec místního významu. V roce 1849 založil A. F. Walter v Praze (Smíchov) zahradnictví a posléze školku ve Velké Chuchli, v roce 1871 založil František Vlk školku ve Vanovicích, v roce 1877 vznikly u Brna školky Viktoria Želešice. Koncem 19. století vznikaly další specializované školkařské firmy. V roce 1891 založil František Thomayer se svým bratrem, vynikajícím lékařem, školky v Říčanech u Prahy, v roce 1985 založil lesmistr Herran lesní školku v Řečanech nad Labem (dnes Lesoškolky s.r.o.). Jako další významné školky konce 19. století lze zmínit např.: Josef Valc (Věkoše); Korsel & Co, později Viktor Mašek (Turnov); Lobkovické školky (Jezeří); Hynek Páv (Lysá nad Labem); Školky hraběte Thun – Hohestein (Děčín); Josef Bullmann (Klatovy); Václav Vacek (Pamětník); Liechtenstein (Lednice) apod.

Rok 1900 byl rokem vzniku významných školek v Olomouci a Kostelci, v roce 1908 založil zahradní architekt Josef Vaněk školky v Chrudimi, v tomto roce byla také ustavena, jako třetí v Evropě, Společnost pro šíření dendrologie Rakouska-Uherska. Bylo to období velkého rozmachu školkařské produkce, některé školkařské firmy vyvážely rostlinný materiál do celé Evropy. V roce 1918 vznikla v Blatné růžová školka založená Janem Böhmem. Na začátku 20. století vynikalo i několik dalších školkařů, např. Antonín Šimon ve Mšeně, Jan Volák ve Vršovicích, Emanuel Mazánek v Soudné, Adolf Berger v Bukově a zejména Jaroslav Veselý v Molitorově.

Společnost si stále více uvědomovala, že bez kvalitního výsadbového materiálu nelze pokračovat v rozvoji. Poptávka po nových výsadbách umožnila další rozvoj specializovaných zahradnických a školkařských firem. V roce 1902 bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, vedle početných zámeckých zahradnictví, ještě dalších 951 zahradnictví, převážně se smíšenou produkcí, avšak s velkým podílem výroby okrasných rostlin. Tato zahradnictví byla zejména v okolí větších měst, např. Prahy, Brna, Plzně, Olomouce, Opavy, Českých Budějovic, Hradce Králové, Žatce, Mostu apod.

Krátce po vzniku samostatného Československa (1918) vyvstala nutnost společného postupu při obhajobě zájmů školkařských podniků. Na podnět předních školkařů Jaroslava Páva (Pávovy školky Lysá nad Labem), Františka Langeneckera (Victoria školky v Želešicích u Brna) a Jaroslava Veselého (školky Molitorov u Kouřimi) se dne 15. ledna 1919 sešla přípravná schůze školkařů v Praze za účelem projednání založení Československého svazu školkařů. Tohoto setkání se dále zúčastnili Marie Šolcová, Václav Barvínek, MUDr. Karel Mašek, Emanuel Mazánek, Emanuel Ordnung a brněnský Hans Kurtz. Dne 2. června 1919 se sešla ustavující členská schůze. Tam byl také zvolen výbor a předsednictvo svazu. Jako předseda byl zvolen Jaroslav Veselý, prvním místopředsedou Jaroslav Páv, druhým místopředsedou Emanuel Ordnung. Hlavní pohnutkou ke společnému postupu tehdejších představitelů našeho školkařství byla snaha zlepšovat a usměrňovat jakost produkovaných školkařských výrobků.

V průběhu let 1918 až do počátků čtyřicátých let 20. století bylo evidováno kolem šedesáti pěti školkařských závodů.

V tomto období vznikla řada nových školek, které se postupně vypracovaly na firmy celostátního významu. Byly to například Koniferové školky Žehušice (založeny v roce 1925) nebo okrasné školky v Bystřici pod Hostýnem, které založil v roce 1926 Antonín Horák. Školkařský materiál byl v té době nabízen v různých kategoriích, např. jednoletý výpěstek (špičák), zákrsek, čtvrtkmen, polokmen a vysokokmen. Třídilo se na Výběr (1. třída) a 2. třída. Stromky musely být vyrovnané a pěkně rostlé. Třídy se lišily cenově. Veškeré označování a popisy stromků (jmenovky) se psávaly ručně. Uznání školkařských výpěstků v tomto období ještě nebylo zavedeno. Výpěstky se pro expedici ručně balívaly speciálně do cepové žitné slámy (stébla musela být rovná, nepomačkaná). Balívalo se po deseti kusech a kořeny bývaly obalovány ještě mechem. Veškeré práce se dělaly jen ručně. Pokud nebyly ihned expedovány, byly výpěstky uskladňovány v upravených skladištích, růže či keře i ve sklepích a ve vlhkém písku.

Rozvoj školkařských podniků nebyl vždy jednoduchý. Růst výrobních nákladů či škody, způsobené krutými mrazy v zimě roku 1928/1929 (na Moravě místy až – 36oC), přinesly školkařům nemalé problémy. Další klíčovým momentem bylo vypuknutí všeobecné hospodářské krize ve třicátých letech, což přineslo problém nadprodukce, zhroucení cen výpěstků a rozvoj nekalé soutěže s nekvalitním zbožím a podomním prodejem školkařských výpěstků. Československý svaz školkařů zdárně vyvíjel svoji činnost až do vypuknutí 2. světové války. V době válečné (Protektorát Čechy a Morava) došlo k útlumu školkařské výroby, nejen proto, že klesla poptávka po okrasných dřevinách, ale také z důvodu regulace ze strany okupantů. Němci mnoha zahradnickým závodům (včetně školkařských firem) nařídili pěstovat zeleninu, za účelem získání nových pěstebních ploch byly likvidovány i matečnice a sbírky dřevin. Ne všechny školkařské závody proto přečkaly válku s původním rozpěstovaným rostlinným materiálem, sbírkami i matečnicemi.

Ukončení 2. světové války na evropském kontinentě v roce 1945 otevřelo možnosti nového rozvoje ve všech oblastech hospodářské činnosti. Nejprve však bylo nutné obnovit funkčnost válkou rozvráceného hospodářství. Prioritou státu v zemědělství bylo zajištění výživy obyvatelstva, na což se musely zaměřit i zahradnické firmy. Mnohé původně německé zahradnické podniky zůstaly bez vedení a byly převzaty pod tak zvanou „národní správu“ (školky řídili dosazení vrchní zahradníci české národnosti). Stejný postup byl aplikován při konfiskaci majetku velkostatkářů (např. školka Veselý v Mezicích u Olomouce). Brzy se začal projevovat nedostatek kvalifikovaných pracovníků, z tohoto důvodu musely některé školky přejít k produkci technologicky méně náročných komodit (např. keřů na úkor alejových stromů). To způsobovalo nárůst disproporcí v produkci jednotlivých kategorií výpěstků a nedostatek na trhu. Svaz školkařů měl v roce 1945 snahu o obnovení své činnosti, ale vzhledem k výše popsaným událostem k tomu nebyla vhodná doba.

Rok 1948 a politické události s ním spojené byly zásadním milníkem pro celou společnost.

Postupně docházelo k zásadním změnám, organizačním i strukturálním, spojené s přechodem státu k socialistickému způsobu řízení. Podniky začaly fungovat na netržních principech hospodaření, snížila se efektivita produkce. V této době takzvané socializace národního hospodářství byla řada školek zrušena, další byly postupně začleněny do systému komunálních služeb a část do zemědělského sektoru, obvykle jako JZD (Jednotné zemědělské družstvo) či SS (Státní statek). Probíhaly časté reorganizace, preferovalo se centralizované řízení. Svaz československých školkařů v tomto období přerušil svoji činnost, protože ztratil svůj význam. Školkařské podniky byly zestátněny a již je nevlastnily soukromé osoby nebo soukromé společnosti. Vznikaly i nové, nejdříve soukromé (po roce 1945), po zestátnění státní a družstevní podniky, ve kterých mnohdy dál pracovali původní majitelé jako jejich vedoucí. Další rozvoj školkařské produkce neodpovídal vývoji produkce ve vyspělých evropských státech, ale probíhal izolovaně a byl ovlivňován netržními principy. Tím došlo k určité stagnaci školkařské produkce a zaostávání za moderními trendy. Zatímco ve školkařsky vyspělých státech byla školkařská produkce postupně soustřeďována do půdně – klimaticky a ekonomicky nejvýhodnějších oblastí, naše školky byly rozmístěny prakticky po celém území republiky (systém komunálních podniků) bez ohledu efektivitu na školkařské produkce. Řízení školek bylo navíc velmi roztříštěné a nekoordinované.

Padesátá léta min. století byla ve znamení intenzivní výstavby, což se projevovalo i zvýšeným zájmem o školkařské výpěstky. V těchto letech se projevoval výrazný nedostatek výsadbového materiálu, zejména v některých kategoriích (alejové stromy). Celková plocha školkařských podniků byla odhadována na 300 ha v rámci celého státu (Československá republika) s produkcí přibližně 150 tis. ks alejových stromů, 2 500 tis. ks tzv. krycích křovin, 190 tis. ks solitérních keřů, 900 tis. ks růží, 1 100 tis. ks konifer, 350 tis. ks trvalek.

Šedesátá léta minulého století byla charakteristická uvolněním politických poměrů, změnil se i název státu (ČSSR), pro školkaře se otevřely možnosti dalšího, i investičního rozvoje školkařských podniků, obnovovaly se obchodní styky s evropskými školkaři. V šedesátých a sedmdesátých letech vznikaly i nové školky, např. JZD Mír Brno-Tuřany, Přemyslovice, Křimice u Plzně, Sempra Olomouc, Pozořice, Telnice apod. Druhá polovina šedesátých let je charakterizována i novým evropským trendem – rozvojem technologie produkce okrasných rostlin v kontejnerech.

V roce 1967 bylo v Praze založeno Zájmové sdružení zahradnických podniků. Sdružení si vytyčilo cíle nejen v oblasti rozvoje spolupráce v odběratelsko-dodavatelských vztazích, ale zejména v oblasti přípravy podmínek ke zvýšení efektivnosti zahradnické výroby. Součástí těchto aktivit měla být i spolupráce v oblasti cenové a daňové politiky, financování podniků včetně investiční výstavby, odměňování zaměstnanců apod. Pro dosažení těchto cílů byly vytvořeny dvě odborné sekce, sadovnická a školkařská. Někteří školkaři chtěli obnovit činnost Československého svazu školkařů. Na Moravě byli školkaři touto myšlenkou nadšeni, v Čechách byli školkaři zdrženliví. Snaha obnovit Československý svaz školkařů došla reálného naplnění dne 23. ledna 1968, kdy zástupci 21 moravských školek založili Svaz moravských školkařských závodů. V červnu 1968 se k moravským školkařům přidali i kolegové z Čech a Slovenska. Svaz byl přejmenován na Svaz československých školkařských závodů se sídlem v Brně. V roce 1970 byl Svaz československých školkařských závodů v roce 1970 normalizačně začleněn do Zájmového sdružení zahradnických podniků jako jeho odborná školkařská sekce. Svaz přesto nezanikl a rozvíjel svou činnost.

Školkařství bylo v letech 1970-1989 v Československu na velmi dobré odborné úrovni. V sedmdesátých letech značně vzrostla potřeba okrasného a ovocného školkařského materiálu, což některým školkám umožnilo investovat do rozvoje školek (např. školky Litomyšl, Příbor, Lednice, Bystřice pod Hostýnem, Brno-Tuřany, Želešice, Vysoké Studnice apod.). V rámci možností byly také udržovány a rozvíjeny kontakty se zahraničím. Školkaři se pravidelně scházeli, seznamovali se s novými informacemi a technologiemi prostřednictvím pravidelných školení, které často zahrnovaly přednášky zahraničních lektorů. Odborná úroveň školkařů a vybavenost školkařských podniků umožnila dobré uplatnění školkařských výpěstků na evropských trzích prakticky ihned po otevření hranic (po roce 1989).

V 80. letech minulého století byly jednotlivé okrasné školky podřízeny úředníkům z pěti resortů (ministerstev). Velký důraz byl kladen na společný postup při propagaci školkařského materiálu a prodeji výpěstků, zejména do zahraničí. V našich podmínkách převažoval méně efektivní vertikální typ školek (zajištění produkce od množení až po realizace). Školkaři věděli, že specializace školek by znamenala vyšší efektivitu výroby a lepší konkurenceschopnost, systém řízení to však většinou neumožňoval. V tomto období však docházelo k budování moderních množáren, což umožnilo zefektivnit technologii množení. Dalším technologickým pokrokem bylo zavedení technologie množení kultur „in vitro“. Některé školky se ke konci tohoto období již začaly specializovat na produkci dřevin, které byly na trhu nejvíce žádané, jiné se více věnovaly obchodní činnosti nebo produkci pro zahraniční odběratele. Plocha okrasných školek na území Čech, Moravy a Slezska se pohybovala kolem 750 ha. Výrobou školkařského materiálu se zabývalo přibližně 120 závodů, nejvíce jich bylo ve východních a středních Čechách, a také na jižní Moravě. Pro nedostatek sortimentu listnatých a jehličnatých dřevin pro domácí výsadby realizátorům vypomáhaly lesnické školky. V osmdesátých letech minulého století byly také upraveny a modernizovány školkařské normy.

Politické změny po roce 1989 zaznamenaly v celém našem národním hospodářství změny, které se samozřejmě dotkly i zahradnické výrobní činnosti. Zastavil se centrálně řízený systém. Zanikly státní a družstevní podniky socialistického typu a nastoupila široká vlna privatizace. V důsledku restitucí a restrukturalizace majetkoprávních vztahů došlo v počátcích (1990-1993) k jistému poklesu produkce i zájmu o školkařské výpěstky. Současně také začal být trh nasycován atraktivním zbožím ze západních obchodně progresivnějších zemí. Tato situace ovšem trvala jen krátce, dle statistik přibližně do roku 1994. Nejen, že se propad zastavil, ale započal i trvalý každoroční nárůst.I v této neklidné době se několik školkařů snažilo v nových politických podmínkách udržet činnost školkařského svazu a vzniklé problémy řešit společně. Na podnět školkaře Karla Kalouše se scházelo pravidelně několik školkařů, kteří se snažili, aby svaz nezanikl. Poslední Valná hromada Svazu školkařů ve starém systému proběhla v lednu 1990 v Hlohovci na Slovensku.

Velký obrat nastal ve dnech 7.-8. prosince 1993, kdy se sešla Valná hromada školkařů v Rusavě u Bystřice pod Hostýnem.

V rámci jednání proběhly řádné volby, schválily se předložené stanovy a vytyčily úkoly na další období. Předsedou svazu byl zvolen Ing. Jiří Veleba, místopředsedou Ing. Václav Truhlář a tajemníkem svazu byl jmenován Ing. Miroslav Pinc, CSc. Volební období bylo stanoveno na čtyři roky. Do předsednictva byli dále zvoleni: Ing. K. Horák, K. Kalouš, Ing. J. Obdržálek, CSc., Ing. D. Rajnochová, L. Zmátlík, S. Černý, Z. Přerovský, S. Studený, Ing. K. Jiskra. Svaz se také přejmenoval, z důvodu rozdělení Československa k 31. 12. 1992, na Svaz školkařů České republiky. Sídlo svazu bylo umístěno v budově Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích. Velkou zásluhu na obnovení Svazu školkařů České republiky měl bezesporu Ing. Miroslav Pinc, CSc. (1949-2000), který již od roku 1990 intenzivně činnost svazu připravoval. Byl jedním z našich nejtalentovanějších školkařů a dendrologů mladší generace. Jeho neočekávaným odchodem uprostřed tvůrčí práce utrpěl Svaz školkařů a okrasné zahradnictví těžce nahraditelnou ztrátu.
Svaz školkařů ČR od historické Valné hromady na Rusavě v roce 1993 pracoval již podle schválených stanov. Jedenkrát za rok se konala Valná hromada. Předsednictvo zvolené na čtyři roky se scházelo pravidelně dle schváleného plánu, vždy v jiné školce. Členové předsednictva se měnili dle výsledků u voleb. V průběhu let existence Svazu školkařů ČR (1993-2018) se v předsednictvu svazu vystřídalo mnoho zástupců školkařské praxe, např. Ing. Jiří Veleba, Ing. Václav Truhlář, Ing. Pavel Kafka, Ing. Květoslav Horák, Ing. Dagmar Rajnochová, Ing. Karel Jiskra, Ing. Jiří Obdržálek, Zdeněk Přerovský, Karel Kalouš, Slavomír Černý, Ing. Dušan Horák, Ing. Alena Matúšů, Ing. Růžena Wiedrová, Tomáš Čerbák, Tomáš Horák, doc. Ing. Milan Rajnoch, CSc., Ing. Pavel Halama, Ing. Petr Valný, Ing. Patrik Wieder, Liboslav Zmátlík, Ing. Karel Zeman, doc. Dr. Ing. Petr Salaš, Ing. Petr Franc Ph.D., Vlastimil Pasič, Ing. Pavel Schuch, Ing. Adam Studený, Petr Jelínek, Josef Janků, Stanislav Studený, Petr Vosyka, Ing. Josef Holzbecher, Ing. Radek Horák, Ing. Ondřej Ottomanský, Franz Starkl, Ing. Daniel Bílek, Ing. Petr Černý. Z původních členů předsednictva, zvolených v roce 1993, zůstali do roku 2018 dva členové. Ing. Jiří Veleba z Příbora, předseda svazu a Ing. Václav Truhlář z Litomyšle, místopředseda svazu. Oběma skončilo členství v předsednictvu na Valné hromadě, která se konala na Skalském dvoře u obce Lísek dne 10. ledna 2018. Po řádných volbách byli předsednictvem nahrazeni novým předsedou Ing. Pavlem Halamou z Příšovic a novým místopředsedou panem Vlastimilem Pasičem z Dolních Životic. Třetím statutárním zástupcem je Ing. Petr Franc, Ph.D., který tuto funkci vykonával již v předchozím volebním období.

Pokud máme zhodnotit uplynulé období od znovuobnovení činnosti školkařského svazu do dnešní doby, tj. vývoj po roce 1992, musíme konstatovat, že svaz prošel, tak jako celá společnost, bouřlivým vývojem a mnoha změnami. Školkaři se učili pracovat v novém ekonomickém prostředí. Některé stávající školky byly restituovány, jako např. v Bystřici pod Hostýnem, Žehušicích, Chrudimi atd. Další školky se privatizovaly, např. v Litomyšli, Klešicích, Tušimicích, Želešicích u Brna, Jaroměři, Litenčicích atd. Mnoho školek ukončilo činnost, např. TAZSMO Ostrava, Lotos Olomouc, Květena Opava, školky Vysoké školy zemědělské v Lednici a řada dalších. I když mnoho školek zaniklo, jejich místa postupně nahradily, mnohdy za strastiplných podmínek, školky českých podnikatelů. Tak například na ruinách rodinného zahradnictví ve Zdechovicích u Přelouče začali budovat v roce 1990 Ing. Josef Schuch, CSc. se svým synem Ing. Pavlem Schuchem školku, která postupem času vyrostla ve školku srovnatelnou se školkami v Nizozemí. Dále vznikla řada školek, které bez velkých finančních prostředků zakládali pracovití mladí školkaři, jakými byli Tomáš Čerbák (Pustá Polom), Daniel Adametz (Malé Hoštice u Opavy), Ing. Libor Novák v Hlučíně, Ing. Stanislav Kaňák ve Frýdlantu nad Ostravicí, Ing František Brabec v Modřicích u Brna, Petr Jelínek (Veltrusy), a řada dalších, kteří začínali od nuly a nyní vlastní prosperující a úspěšné okrasné školky. Nemůžeme nezmínit ani školkaře z firmy Arboeko Obříství, kteří budovali školky na tzv. zelené louce a dnes patří produkcí k předním školkám i v Evropě. Všichni tito školkaři si zaslouží obdiv a uznání, a také srovnání se školkaři, budující své firmy v nových ekonomických podmínkách První republiky.

V roce 2018 evidoval Svaz školkařů ČR 86 členů. Společná historie Československé republiky se promítá i do složení našeho spolku. 83 členů je z České republiky, 3 ze Slovenska. Celková výměra produkčních ploch přesáhla hranici 1 200 ha. Naším společným cílem je navázat na velmi bohatou zahradnickou historii a produkovat kvalitní rostlinný materiál, který bude ozdobou každé zahrady či veřejného prostranství.

Po valné hromadě Svazu školkařů ČR, která se sešla počátkem února 2019, svaz eviduje 91 členských firem.

Společná historie Československé republiky se promítá i do složení našeho spolku. 88 členů je z České republiky, 3 ze Slovenska. Celková výměra produkčních ploch členských firem přesáhla hranici 1 300 ha. Naším společným cílem je navázat na velmi bohatou zahradnickou historii a produkovat kvalitní rostlinný materiál, který bude ozdobou každé zahrady či veřejného prostranství.
V současnosti je předsedou Svazu školkařů ČR Ing. Pavel Halama z Příšovic, místopředsedy jsou pan Vlastimil Pasič z Dolních Životic a Ing. Petr Franc, Ph.D. z Kamenných Žehrovic. V předsednictvu pracuje 9 členů, v kontrolní komisi 3 členové (www.svaz-skolkaru.cz ).

Svaz školkařů České republiky si velmi váží práce svých členů, zasloužilé osobnosti jsou na výročních jednáních valné hromady jmenovány Čestnými členy Svazu školkařů ČR. Doposud byla tato pocta udělena těmto osobnostem: Petr Paszyc (Dolní Životice); Ing. Jan Zechmeister (školky Želešice); Ing. Květoslav Horák (školky Bystřice pod Hostýnem); Ing. Josef Schuch, CSc. (školky Zdechovice); Stanislav Studený (školky Tušimice); Karel Kalouš (Bonsai centrum, školky, Dubany); Bohuslav Kalus (školka Opava); Ing. Jiří Veleba (školka Příbor); Ing. Václav Truhlář (školky Litomyšl). Na poslední valné hromadě (2019) se této pocty dostalo i Ing. Františku Halamovi (Příšovice). Na slavnostním večeru, věnovaném výročí sto let založení Československého svazu školkařů, byl dne 12.2.2019 jmenován Ing. Jiří Veleba, za své zásluhy a dlouholetou práci ve prospěch Svazu, Čestným předsedou Svazu školkařů ČR.

Pro potřeby školkařské veřejnosti byl v roce 2016 spuštěn aktualizovaný webový portál www.svaz-skolkaru.cz, který nabízí široké spektrum informací týkající se školkařského oboru. Svaz školkařů také každoročně vydává Katalog členských subjektů, ve kterém mohou zájemci nalézt informace o členských firmách. Svaz školkařů ČR byl v roce 2018 přijat za řádného člena Evropské školkařské asociace (ENA), což zajisté v dalším období přispěje k rozvoji spolupráce se zahraničními partnery.

Svaz školkařů je organizátorem výstavy ZELENÁ BURZA, což je již tradiční kontraktační prodejní výstava pouze českých zahradnických výpěstků, se zaměřením výhradně na velkoobchodní prodej rostlinného materiálu pro realizační firmy, správce veřejné zeleně, obce, zahradní centra a další subjekty podnikající v zahradnickém či školkařském oboru. Návštěvník burzy má jedinečnou možnost seznámit se s celým pěstovaným sortimentem v rámci ČR a na jednom místě porovnat kvalitu a cenu výpěstků u jednotlivých vystavovatelů. Výstava se pořádá vždy v lednu v Brně. Více informací naleznete na www.zelena-burza.cz.

Svaz školkařů hledá nové perspektivy propagace a prodeje školkařských výpěstků.

Od roku 2017 spolupracuje na tvorbě internetové encyklopedie Zelený portál (https://zeleny-portal.cz), která by měla sloužit k interakci zákazníka s pěstitelem a umožnila by proaktivní přístup k předkládaným informacím o dřevinách. Prvním hmatatelným výstupem této spolupráce se stala publikace Medonosné a nektarodárné dřeviny, kterou zdarma obdrželi návštěvníci 8. ročníku Zelené burzy.

Současný zájem o školkařské výpěstky souvisí i s tím, že si společnost uvědomuje význam životního prostředí, nutnost rozšíření zeleně a její vliv na relaxaci našich smyslů, estetické cítění i ozdravění okolního ovzduší. Školkařství je významným oborem, kterému je třeba nejen v současnosti, ale i v budoucnu věnovat zvýšenou pozornost. Ukazuje se totiž, že se po jisté stagnaci může naše české okrasné i ovocné školkařství prosadit velmi dobře v zahraniční konkurenci.

 

 

Použitá literatura
Publikovaný text je ve velmi zkráceném znění převzatý z odborné publikace SŠ ČR:
SALAŠ, Petr, Jiří VELEBA, Václav TRUHLÁŘ a Marie HORÁKOVÁ. 100 let česko-slovenského školkařství 1919-2019: almanach Svazu školkařů ČR. Sto let česko-slovenského školkařství 1919-2019. Olomouc: Svaz školkařů České republiky, 2019. ISBN 978-80-907353-0-9.

 

Kontakt na autora: Petr Salaš, salaspetr@gmail.com