Začátky

Školkařství má v naší zemi velmi bohatou tradici. Školky u nás vznikaly již v 19. století, v době, kdy také vznikaly i v dalších zahradnicky vyspělých zemích Evropy. Již dlouho před 1. světovou válkou byla v Čechách a na Moravě celá řada významných školek, které byly na tehdejší dobu na dobré odborné úrovni. Tak například: Victoria– Želešice u Brna; Venzel- Olomouc; Funda- Velim; Bratři Vyhlídalové- Kostelec na Hané; Viktor Mašek – Turnov; A. F. Walter – Velká Chuchle; Lobkovické školky-Jezeří; Hynek Páv- Lysá nad Labem, Školky hr. Thun-Hohenstein-Děčín, Josef Bullmann – Klatovy, Václav Vacek-Pamětník; František Vlk-Svárov (Vanovice ); Lichteinstein – Lednice na Moravě; Emanuel Mazánek – Soudná; Jaroslav Veselý Molitorov; Vaněk-Chrudim a mnoho dalších.

První republika

Krátce po vzniku samostatného Československa 1918, vyvstala nutnost obhajovat zájmy školkařů společně. Na podnět předních školkařů Jaroslava Páva, Františka Langeneckera a Jaroslava Veselého se dne 15. ledna 1919 sešla přípravná schůze školkařů v Praze za účelem projednání založení Československého svazu školkařů. Tohoto setkání se dále zúčastnili Marie Šolcová, Václav Barvínek, Dr. Karel Mašek, Emanuel Mazánek, Emanuel Ordnung a brněnský Kurz.

Dne 2. června 1919 se sešla ustavující členská schůze. Tam byl také zvolen výbor a předsednictvo svazu. Jako předseda byl zvolen Jaroslav Veselý, 1. místopředseda byl Jaroslav Páv a 2. místopředseda Emannuel Ordnung. Členy výboru se dále stali Adolf Berger, dr. Karel Mašek, František Langenecker a Jaromír Zrzavý. Tajemníkem svazu se stal Václav Barvínek. V té době činila výměra organizovaných školek ca 700 ha.

Československý svaz školkařů zdárně vyvíjel svoji činnost až do do vypuknutí 2. světové války. Dlouhodobého předsedu Svazu Jaroslava Veselého vystřídal František Langenecker a prvního tajemníka Václava Barvínka již v roce 1920 vystřídal Otto Boček z Ovocnické jednoty. Funkci tajemníka svazu postupně zastávali od roku 1921 Jaroslav Páv, od roku 1924 dr. Mašek a od roku 1924 Karel Pinc. V období mezi dvěma válkami vznikla na území Československa řada vynikajících školek, které přerostly ze školek místního významu na regionální úroveň. Byly to na příklad v roce 1925 školky Žehušice, v roce 1926 byly založeny panem Antonínem Horákem školky v Bystřici pod Hostýnem a celá řada dalších školek. Přestože v období 1. republiky byla školkařská výroba roztříštěna do mnoha menších či větších závodů, dobře fungovaly nádstavbové orgány státní správy a profesní samosprávy. V té době bylo československé školkařství zapojeno do evropských obchodních struktur a naše země se řadila ke školkařsky nejvyspělejším zemím v Evropě.

Po druhé světové válce

Dosažený stav československého školkařství přetrvával víceméně do roku 1948. Po r. 1948 byla v době tzv. socializace národního hospodářství většina školek postupně začleněna do systému vzni-kajících komunálních služeb a menší část přecházela do zemědělského resortu JZD, Státní statků apod.

V průběhu padesátých let minulého století dochází v naší zemi k postupnému snižování, až ke stagnaci objemu pěstování okrasných školkařských výpěstků a v řadě podniků komunálních služeb i v resortu zemědělství tato produkce zcela zanikla. Tento vývoj byl charakteristický pro podniky , které měly před rokem 1948 živnostenský charakter. Je logické, že za této situace nemohla fungovat činnost žádných zahradnických spolků a ani to nebylo za dané politické situace možné.

Ke značnému oživení pěstování okrasných školkařských výpěstků dochází v sedmdesátých létech minulého století a v létech následujících. Naprostý nedostatek školkařských výpěstků , nezbytných k zabezpečení nejzákladnějších požadavků v oblasti výsadby a údržby zeleně zapříčinil jednak nárůst produkce a zakládání nových školek.

V té době spadalo okrasné školkařství do několika resortů a bylo řízeno ministerstvem vnitra, ministerstvem zemědělství a výživy, ministerstvem lesního a vodního hospodářství, ministerstvem školství a ministerstvem hospodářství.

Obnova v 60. letech

V roce 1967 byla pozvána skupinka českých školkařů Svazem německých školkařů na návštěvu do Holštýnska a zde jim bylo ukázáno několik předních holštýnských školek. Po návratu z návštěvy v Německu došli zúčastnění k názoru, že je nutné obnovit školkařský svaz a řešit problémy našeho školkařství společně a tak částečně smazat značný rozdíl mezi Německými a Československými školkami.

Snaha obnovit Československý školkařský svaz vyústila dne 23. ledna 1968. Brněnští nadšenci Vilém Walter a Ing. Luboš Ackermann svolali do JZD Brno-Tuřany zástupce 25 moravských školek. Byl zájem pozvat i zástupce z Čech, avšak tehdy dominantní školky Žehušice a školky Litomyšl, pod vedením velkých osobností Františka Machaly a Josefa Peňáze se domnívaly, že svaz je zbytečný. Ostatní školky v Čechách byly pod tak velkým vlivem těchto velikánů, že založení svazu také bojkotovaly. Navzdory tomu svaz v Brně založen byl pojmenován na Svaz moravských školkařských závodů.

Netrvalo dlouho a na popud vedoucího školek z Litomyšle Josefa Peňáze byla svolána do Mezic u Olomouce na den 25. června 1968 Valná hromada Svazu moravských školkařských závodů, kam byli pozváni také zástupci školek z celého Československa, kterých se sešlo 60. Byl podán návrh, aby svaz měl celorepublikovou působnost. Návrh byl přijat a svaz byl přejmenován na Svaz československých školkařských závodů. Tento název se udržel dva roky. Po dvou letech začal svaz působit jako školkařská sekce Zájmového sdružení zahradnických podniků.

V následném období nastal v našem školkařství obrat k lepšímu. Zvýšila se poptávka po školkařských výpěstcích, vznikaly nové školky např.: Školky JZD Brno-Tuřany, školky v Křimicích, školky v Kostelci nad Černými lesy, školky Pozořice, školky Poplze a další. Stávající školky se modernizovaly a bohatě rozvíjely svoji činnost. Zde je nutno zmínit např.: Školky Litomyšl, školky Žehušice, školky Chrudim, školky Bystřice pod Hostýnem, školky Želešice, školky Lednice na Moravě, školky Příbor atd. V té době produkoval československé školky kvalitní výpěstky a proto také si značná část produkce našla zájemce v zahraničí. Vyváželo do Itálie, Rakouska, Německa, Holandska, Finska atd. V tomto období zastávali postupně funkci předsedy Josef Novák, ing. Jan Zechmeister, František Machala a Josef Peňáz. Funkci tajemníka školkařské sekce ZSZP vykonával od 1968 do 1975 Vilém Walter a od 1975 do 1990 ing. Jaroslav Lehovec

Po roce 1989

Po politických změnách v roce 1989 nastal v našem školkařství obdobný vývoj jako v celém národním hospodářství. V roce 1990 ukončila školkařská sekce Zájmového sdružení zahradnických podniků činnost. Na popud školkaře Karla Kalouše byla svolána do Průhonic ustavující schůze školkařů. Došlo k obnově svazu. Svaz byl zaregistrován pod jménem Svaz školkařů Československé republiky. V důsledku restitucí a restrukturalizaci majetkoprávních vztahů došlo v létech 1990 až 1993 k významnému poklesu poptávky po školkařském materiálu. Školkařská produkce v roce 1992 klesla ve srovnání s rokem 1989 na 40 %, mnoho školek bylo zrušeno a zbývající školky měly nemalé existenční problémy. Z těchto důvodů Svaz školkařů vyvíjel jen malou činnost. V roce 1993 nastává oživení ekonomiky, rozvíjí se investiční činnost a značně stoupla poptávka po školkařských výpěstcích.

Školkařský svaz svolává na 7. prosince 1993 Valnou hromadu, která se konala v Rusavě u Bystřice pod Hostýnem. Na Valné hromadě bylo zvoleno předsednictvo, byly doplněny stanovy, z důvodu rozdělení Československa k 31.12. 1992 byl Svaz přejmenován na Svaz školkařů České republiky. Dále byl odsouhlasen plán činnosti na další období. Předsedou byl zvolen Ing. Jiří Veleba a tajemníkem jmenován Ing. Miroslav Pinc, CSc.

Byl to právě Ing. Pinc, tajemník Svazu, který svojí pracovitostí přivedl Svaz na vynikající úroveň. Bohužel dne 4. dubna 2000 po těžké nemoci zemřel. Na místo tajemníka byl poté jmenován Ing. Jan Procházka, který po zapracování vykonává tuto funkci k plné spokojenosti Svazu.

Bohužel zbytek českých školek nebyl schopen pokrýt narůstající potřebu školkařského materiálu v naší zemi vlastní produkcí a bylo nutno začít dřeviny dovážet ze zahraničí. I když školky, které přetrvaly, svoji produkci zvýšily a vznikla řada nových školek, nestačilo to na uspokojení českého trhu. Od roku 1997 do roku 2002 se produkce českých školek zdvojnásobila, avšak dovoz školkařského materiálu se ztrojnásobil. V roce 2002 byla potřeba školkařského materiálu pokryta v naší zemi ca 60% z vlastí produkce a ca 40% z dovozu.

Důležité zjištění však je, že meziroční nárůst spotřeby školkařských výpěstků v naší zemi činí dlouhodobě ca 10 %, což dodává našim školkařům optimismus v budoucnost a při schopnostech našich zahradníků se jistě vrátíme na místa, které jsme zatím přechodně přenechali jiným.

 

Ing. Jiří Veleba
prezident Svazu školkařů ČR